I´m not like them,
but I can pretend.
The sun is gone,
but I have a light,
the day is done,
but I´m having fun...
I think I´m dumb,
maybe just happy,
I think I´m just happy.
"Že se mám bát tmy jsem četla,jenže já se bojím světla..."
pátek 23. listopadu 2012
sobota 17. listopadu 2012
Sama (se) sebou
Marně tápu po pocitu
- hlasu, vrásce, díře v botě...
Kráčím němá světem třpytu,
žiju - a sním o životě
bezútěšně nocí bytu,
stálostí dnů z bakelitu.
Nechci mít styl o bárbíny,
na "jak se máš?" říkat "skvěle!",
kreslit si svět beze špíny,
pasovat dav na přátelé...
Já jsem já, proč nebýt jiný?
Suďte mě, mé boží mlýny.
- hlasu, vrásce, díře v botě...
Kráčím němá světem třpytu,
žiju - a sním o životě
bezútěšně nocí bytu,
stálostí dnů z bakelitu.
Nechci mít styl o bárbíny,
na "jak se máš?" říkat "skvěle!",
kreslit si svět beze špíny,
pasovat dav na přátelé...
Já jsem já, proč nebýt jiný?
Suďte mě, mé boží mlýny.
Můj anděl čert
Co mi vlastně zbyde,
až všichni ti lidé
zde, na konci duhy,
jeden jako druhý,
ukradnou mi něhu?
Rána, stovky stehů.
Můj smích zevnitř pláče,
gesto od pankáče
- nastavuje dlaně,
dám jim chutnat slaně.
"Neodcházej ještě,"
šeptám do tmy deště
s "díky" rozespale...
On už zmizel ale.
až všichni ti lidé
zde, na konci duhy,
jeden jako druhý,
ukradnou mi něhu?
Rána, stovky stehů.
Můj smích zevnitř pláče,
gesto od pankáče
- nastavuje dlaně,
dám jim chutnat slaně.
"Neodcházej ještě,"
šeptám do tmy deště
s "díky" rozespale...
On už zmizel ale.
čtvrtek 15. listopadu 2012
Jediná báseň (Leonard Cohen)
Tohle je jediná báseň,
kterou mohu číst.
Jsem jediný,
kdo ji může napsat.
Nezabil jsem se,
když všechno šlo špatně...
Pokoušel jsem se spát,
a když jsem nemohl usnout,
učil jsem se psát,
co za nocí, jako je tato,
mohou číst jen takoví jako já.
kterou mohu číst.
Jsem jediný,
kdo ji může napsat.
Nezabil jsem se,
když všechno šlo špatně...
Pokoušel jsem se spát,
a když jsem nemohl usnout,
učil jsem se psát,
co za nocí, jako je tato,
mohou číst jen takoví jako já.
středa 7. listopadu 2012
úterý 6. listopadu 2012
pátek 2. listopadu 2012
Je někdo vzhůru..?
Když jsem byla malá, často jsem nemohla spát, denně jsem se trápila usínáním... A říkávala jsem si, že jednou založím nějaký "klub těch, kteří v noci nespí", aby nás bylo víc. Bude mi pětadvacet a potíže se spánkem mám pořád, vlastně to mám obráceně - spím ve dne, protože v noci, kdy většina lidí spí, jsem ve svém, noci jsou prostě "jenom moje"... ;-) No, tak jsem si vzpomněla na ten svůj nápad z dětství o klubu nespavců, a založila jsem si ho. ;-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)