Co mi vlastně zbyde,
až všichni ti lidé
zde, na konci duhy,
jeden jako druhý,
ukradnou mi něhu?
Rána, stovky stehů.
Můj smích zevnitř pláče,
gesto od pankáče
- nastavuje dlaně,
dám jim chutnat slaně.
"Neodcházej ještě,"
šeptám do tmy deště
s "díky" rozespale...
On už zmizel ale.
Žádné komentáře:
Okomentovat