Marně tápu po pocitu
- hlasu, vrásce, díře v botě...
Kráčím němá světem třpytu,
žiju - a sním o životě
bezútěšně nocí bytu,
stálostí dnů z bakelitu.
Nechci mít styl o bárbíny,
na "jak se máš?" říkat "skvěle!",
kreslit si svět beze špíny,
pasovat dav na přátelé...
Já jsem já, proč nebýt jiný?
Suďte mě, mé boží mlýny.
Žádné komentáře:
Okomentovat