Na nájem střádám do obálky,
jsem člověk tichý, skoro krotký,
zatímco tolik toužím
smět hladit rozmazané dálky
očima z okna maringotky.
Držím se dietou na lehké váze
a spokojím se celkem s málem,
zatímco tolik toužím
v cirkuse chodit po provaze,
být artistou i principálem.
Neklid se snažím dusit v hrudi
a nepředstírám sama sebe,
zatímco tolik toužím,
po ránu s nímž mě denně budí
nad hlavou další nové nebe.
A teď tu šeptám loužím.
Žádné komentáře:
Okomentovat